..::ANGLE::.. Článek

Tohle se jim opravdu nepovedlo (Tomáš Haas)
Ještě jedno takové vítězství a končíme ... (Tomáš Haas)
Sociální stát a „pravicová“ vláda (Tomáš Haas)
Návrh na změnu ústavního zákona o přejmenování funkce prezidenta republiky na funkci Václava Havla (Došlo e-mailem:)
Jeho čas ještě nenastal (Tomáš Haas)
Smutný příběh plánu B (Tomáš Haas)
Pomník neznámému (?) úředníkovi (Pavel Landa)
Informační náskok (Pavel Landa)
Není žádná socka (Pavel Landa)
Automechanik si poradí (Pavel Landa)
Stalo se před 50 lety (Pavel Landa)
Boj o Prahu: Pravda a láska proti lži a nenávisti? (Ladislav Jakl)
Ve straně, mimo stranu a proti straně po sedmi letech (Tomáš Haas)
Nedokážu si představit sebe, že já jako disident, bych šel někam žebrat o peníze (Tomáš Haas)
Je to standardní? (Tomáš Haas)
Projev Nigela Farage v EP k finanční krizi Irska ve středu 24. 11. 2010 (Vít Blaha)
Pokyny budoucímu senátorovi (Pavel Landa)
Na zelené zloděje s daní (Ing. Pavel Bárta)
Kongres a opatrná naděje (Ing. Pavel Bárta)
Mlhavé dojmy a pojmy (Tomáš Haas)

Aféra Fallaciová (Christopher Caldwell)
Absolutely not, pane Pehe (Tomáš Haas)
České národní zájmy a doutník za pět centů (Tomáš Haas)
Kdo zastaví vrtule ? (Michal F. Marko)
Sebevědomí občanů a pan Špidla (Tomáš Haas)
Orwell: 100 (Ladislav Jakl)
Organised violence (Andrew Bolt)
ODS – konec revoluce (Ing. Pavel Bárta)
Václav Klaus u druhého Rubikonu (Ing. Pavel Bárta)
Fáze budování sociálního státu
Překlad návrhu Ústavy EU do srozumitelné podoby

Ekonomický nepravidelník IV. - Karel Heinrich Marx (1818 – 1883) (Modrý pták)
Ekonomický nepravidelník III. - John Stuart Mill (1806 – 1873) (Modrý pták)
Ekonomický nepravidelník II. - David Ricardo (1772 – 1823) (Modrý pták)
Ekonomický nepravidelník I. - Adam Smith (1723 – 1790) (Modrý pták)

Dvě špatné možnosti Jiřího Pehe
Ředitel New York University in Prague, politolog Jiří Pehe se ve svém článku Jak sjednotit liberální pravici na názorové stránce úterního vydání Hospodářských novin věnuje projektu sjednocování „proevropské liberální pravice“ . Úspěchu takto vytvořeného nového politického útvaru, který by měl dosáhnout volebního výsledku posunujícího jej po příštích volbách až do Poslanecké sněmovny, lze dle autora dosáhnout pouze dvěma způsoby. Tím prvním je vznik zcela nového subjektu, který by do svého vedení měl zahrnout bývalé i současné vedení ED, US, ODA, Cesty změny a Liry, aby byl pro voliče čitelnější, přesněji slovy Jiřího Pehe „…aby bylo voličům jasné, že nejde o projekt na ´zelené louce´, stranu vedenou nezkušenými amatéry…“ Jan Kasl, Jana Hybášková, Hana Marvanová, Karel Kühnl, Vladimír Mlynář, Svatopluk Karásek, Pavel Němec, Josef Jařab, Jaroslava Moserová, Karel Schwarzenberg, Jiří Zlatuška, Edvard Outrata, Martin Mejstřík. Ti všichni by měli být garanty profesionality ve vedení nové politické strany. Domnívám se, že je tomu právě naopak. Mnoho takto vybraných politiků prokázalo, že je schopno rozložit jakýkoliv politický subjekt a že by místo profesionality byli schopni předvádět jen další nadšenecký amaterismus, s nímž by potencionální liberálně pravicové voliče spolehlivě odradili. Druhý úspěšný způsob – vplynutí všech stran do jediné životaschopné – do Evropských demokratů – je podle Jiřího Pehe ještě náročnější výzvou. Opět zde navrhuje začlenění „uznávaných osobností“ do stávajících struktur ED. Tím by se ovšem předseda Evropských demokratů Jan Kasl dle mého názoru dopustil fatální chyby, protože právě neschopnost a naprostá názorová roztříštěnost čelných představitelů US přivedla projekt Čtyřkoalice až k jeho hořkým koncům. A jako vedlejšího efektu při své bezzásadové údržbě současné vládní koalice dokázali na dlouhá léta myšlenku „menšího liberálně pravicového subjektu“ zprofanovat. Další důvod proč Jan Kasl a jeho strana na podobnou operaci pravděpodobně nepřistoupí je ten, že kdyby ED v příštích volbách do Poslanecké sněmovny uspěli a překonali pětiprocentní hranici, počet získaných mandátů by nestačil počtu nově vstoupivších „uznávaných osob“ , které by jistě museli o čelná místa na kandidátkách tvrdě bojovat se stávajícími členy. A tento boj nebudou současní lídři ochotni podstoupit. Připomeňme si v této souvislosti vznik Unie svobody a nominace těch „správných lidí“ do voleb v červnu 1998. Možná by příští zakladatelé nové strany s ambicemi stát se pravicovým subjektem mohli začít ideovým vymezením - jaké myšlenky a cíle chce na české a evropské politické scéně jejich strana pomáhat prosazovat a ne kam uklidit politiky, kteří už prokázali, (a průběžně prokazují), že politika není jejich pravá parketa. Psáno pro Hospodářské noviny
	Komentáře (34)

© Vít Blaha 2003 - 2007