..::ANGLE::.. Článek

Tohle se jim opravdu nepovedlo (Tomáš Haas)
Ještě jedno takové vítězství a končíme ... (Tomáš Haas)
Sociální stát a „pravicová“ vláda (Tomáš Haas)
Návrh na změnu ústavního zákona o přejmenování funkce prezidenta republiky na funkci Václava Havla (Došlo e-mailem:)
Jeho čas ještě nenastal (Tomáš Haas)
Smutný příběh plánu B (Tomáš Haas)
Pomník neznámému (?) úředníkovi (Pavel Landa)
Informační náskok (Pavel Landa)
Není žádná socka (Pavel Landa)
Automechanik si poradí (Pavel Landa)
Stalo se před 50 lety (Pavel Landa)
Boj o Prahu: Pravda a láska proti lži a nenávisti? (Ladislav Jakl)
Ve straně, mimo stranu a proti straně po sedmi letech (Tomáš Haas)
Nedokážu si představit sebe, že já jako disident, bych šel někam žebrat o peníze (Tomáš Haas)
Je to standardní? (Tomáš Haas)
Projev Nigela Farage v EP k finanční krizi Irska ve středu 24. 11. 2010 (Vít Blaha)
Pokyny budoucímu senátorovi (Pavel Landa)
Na zelené zloděje s daní (Ing. Pavel Bárta)
Kongres a opatrná naděje (Ing. Pavel Bárta)
Mlhavé dojmy a pojmy (Tomáš Haas)

Aféra Fallaciová (Christopher Caldwell)
Absolutely not, pane Pehe (Tomáš Haas)
České národní zájmy a doutník za pět centů (Tomáš Haas)
Kdo zastaví vrtule ? (Michal F. Marko)
Sebevědomí občanů a pan Špidla (Tomáš Haas)
Orwell: 100 (Ladislav Jakl)
Organised violence (Andrew Bolt)
ODS – konec revoluce (Ing. Pavel Bárta)
Václav Klaus u druhého Rubikonu (Ing. Pavel Bárta)
Fáze budování sociálního státu
Překlad návrhu Ústavy EU do srozumitelné podoby

Ekonomický nepravidelník IV. - Karel Heinrich Marx (1818 – 1883) (Modrý pták)
Ekonomický nepravidelník III. - John Stuart Mill (1806 – 1873) (Modrý pták)
Ekonomický nepravidelník II. - David Ricardo (1772 – 1823) (Modrý pták)
Ekonomický nepravidelník I. - Adam Smith (1723 – 1790) (Modrý pták)

Středa 21. září 2005 - Kalouskovy vadnoucí brzdy
Jestli si Jiří Paroubek v pondělí četl Lidové noviny, musel se královsky bavit. Jeho koaliční partner – šéf lidovců Miroslav Kalousek se v nich ohrazoval proti článku Miroslava Macka z pátku minulého týdne. V kostce se v něm mimo jiné pravilo, že pan Kalousek se bude sice před televizními kamerami energicky rozčilovat nad nehorázným paskvilem, Škromachovým návrhem Zákoníku práce, ale to bude asi tak všechno co on a lidovci udělají. „…s vaším nemalým přispěním, zásluhou vaší letité kolaborace s levicí, jsme došli k dnešní hořké realitě, kdy dosud plíživý socialismus opět pyšně zvedá hlavu…“, končil Miroslav Macek svůj novinový „dopis“ předsedovi lidovců. Pan Kalousek hned další pracovní den reagoval tak jak se na napadeného sluší a patří. Se vší hranou razancí! Bývalému kolegovi Mackovi vyčetl autorství opoziční smlouvy a označil ji za nemravnost. Chápu ho. Podobně jako polovina jeho lidoveckých kolegů se v noci musí budit hrůzou při představě, že by znovu nastala podobná situace jako v letech 1998 – 2002, když jeho křesťanští demokraté u toho nebyli, což bylo, vzhledem k lidoveckým tradicím, opravdu „nemravné“! Žádné znárodnění, žádný socialismus, žádný kapitalismus, nic nemůže v uších příslušníků nejflexibilnější strany znít hůře než sousloví „opoziční smlouva“. I když…. Teď mi napadá, že podobně strašně by mohli chápat ještě heslo „většinový systém“. Ale zpět k fiktivní četbě premiéra vlády. Ten právě dotelefonoval s Miroslavem Grebeníčkem a poznačil si do diáře přesnou hodinu večerní schůzky špiček komunistů (b) z ČSSD a komunistů (m) z KSČM a znovu se zahleděl do Lidovek. Nejvíce ho musela pobavit Kalouskova věta „…socialismu nepomáháme, socialismus brzdíme…“ Zcela otevřená spolupráce soudruhů je tak zjevná, že si jí dokonce začínají všímat i novináři z ČT. A hrdinný brzdič z KDU-ČSL na Paroubkova úterní slova o tom, že si zákony, které považují aSociální demokraté za důležité prohlasují společně s komunisty: „…Je naší legitimní možností sáhnout po někom jiném kdo nám ty věci podpoří…“, jen blekotá něco o tom, že je to „signál pro voliče“. Ano, to má pravdu. Signál pro voliče to dozajista je. Ale současně tím prohlášením staví na hlavu své pondělní věty o nepomáhání socialismu a o jeho lidoveckém brždění. Dovolávání se voličů je totiž alibistické mytí si rukou a postoj, který tak přesně popsal Miroslav Macek. Že si Paroubek a Grebeníček, společně se svými compaňeros, udělali on-line v přímém přenosu z lidovců (unionisty to postihlo už dávno) onuce a posmívanou stafáž, je totiž dnes jasné i méně bystrému pozorovateli české politiky. A záleží jen na Kalouskovi a členech jeho strany, jestli v té trapné roli setrvají až do řádných voleb.

	Komentáře (13)

© Vít Blaha 2003 - 2007